Rány osudu

Při terapii po Skype se nalaďuji na paní M., která má na čele více než 10 let velkou tvrdou viditelnou bouli. Boule pravděpodobně vznikla po veliké ráně od dveří.

Zjišťuji, že  ránu, kterou již před lety paní M. dostala, jí měla pomoci k prožití emocí. Po takové ráně, která tak hodně bolela, měl přijít pláč, naříkání,  pofoukání,  láskyplný prostor pro vzpamatování se po takovém otřesu.  Zjišťuji, že zkostnatělá boule jsou její neprožité zatvrdlé emoce, jsou to rány osudu, které v životě přišly a které nebyly prožity, až se zhmotnily a přeměnily se v kostní výběžek.

Paní M. si chce nechat bouli chirurgicky odstranit. Boule nemá nic proti tomu, ale sděluje, že to neřeší nutnost a důležitost svoje emoce vyjadřovat a prožívat. Jinak je velká pravděpodobnost, že se zhmotní jinde třeba v jiném útvaru.

Na tomto kratičkém příběhu z mé praxe je vidět, jak důležité je prožívat emoce. To, co nás v životě potká, zas tak neovlivníme, rány osudu se nevyhnou nikomu z nás. Ale co je často až životně důležité a co velmi opomíjíme, je dovolit si pravdivě a opravdově prožívat své skutečné emoce. Svoji bolest, pláč i žal, lítost, zklamání, zoufalství  i zármutek. Radost je také emoce a uzdravující, léčivá, ale aby mohla přijít, je třeba nechat věci nejprve trpělivě přebolet. Pak přijde skutečná vnitřní opravdová radost a pocit vnitřního klidu a štěstí. Tohle nás nikde neučili, ani doma, ani ve škole, ani to není náplní žádného studia, a to je velká škoda a velké nepochopení příčiny našich potíží zdravotních i vztahových.

Pravdivé emoce  = být k sobě láskyplný = Láska= léčivá uzdravující síla

Láska vždy uzdravuje.