Jen Láska nestačí….

Přichází paní Š., mladá žena, které odešel manžel za jinou ženou. Vzal si jen tašku s osobními věcmi. Přes týden je mimo rodinu u té druhé ženy. Na víkend ale jezdí domů a před svojí manželkou dělá, jako by se nic nedělo. Je k ní i nadále příjemný, sdílný i kamarádský. Š. si neví s celou situací rady. Jediné, na co se zmůže, je, že řekne manželovi, že je děvkař. Je tím vším zraněná a celá záležitost se jí bolestně dotýká. Zároveň se cítí tak ublížená a ponížená, že pokud by se k ní muž vrátil, chce mít oddělené ložnice, kvůli tomu, co jí udělal. Je zřejmé, že sama neví, jestli chce ještě manžela zpátky.

Vidím vnitřní obraz, jak Š. a její manžel jdou po ulici kolem výlohy. Ve výloze jsou takové blikavé, třpytící se a blýskající se pozlátka. Manžel nemůže od výlohy odtrhnout oči. Stojí tam naprosto fascinován něčím, co ještě v životě neviděl. Ptám se Š.: ,,Víte, proč u té výlohy váš muž stojí a nemůže se odtrhnout? ,,Víte, co znamenají ta pozlátka?“ Ona neví. Myslí si, že manžel odešel k té druhé ženě proto, že je krásnější, chytřejší a schopnější než ona. Také je přesvědčena, že v tom hraje velkou roli i sex. Sděluji: ,,Né, tak to není, tím pozlátkem, od kterého se zatím váš muž nemůže odtrhnout, je sebedůvěra té druhé ženy. Prostě to, že se má zdravě ráda. Je to něco, co u vás nezná, dosud nezažil, a proto ho to tak fascinuje. Není to kvůli kráse, chytrosti, schopnostem, ani sexu. Pro vás je to výzva, abyste na sobě začala ,,pracovat“ a postupně si uvědomovala, kým jste, přijímala se taková, jaká jste, nehodnotila se, naučila se být sama se sebou spokojená, měla zdravé sebevědomí. Neboli měla se ráda. Navíc mezi vaším manželem a tou jinou ženou není skutečná láska. Mezi vámi a vaším manželem však Láska je“.

Paní Š. pookřeje a říká:,, Tak hlavně, že je mezi námi láska, že mě má rád.“

,,Ano tak to je“ ujišťuji Š. ,,Ale to je v tuto chvíli málo.“

,,Jen Láska nestačí, je třeba k ní přidat vlastní sebedůvěru. Je třeba najít zpátky v sobě to, co jsme všichni jako malé děti uměly. Mít se ráda. Láska k sobě je klíčem k tomu, aby se k vám muž navrátil.“

Ptám se klientky, zda-li si její srdce přeje, aby se k ní manžel vrátil. Neptám se na to, co říká rozum (mysl, hlava), a také to není důležité. Podstatné je, co cítí její srdce. Odpověď jejího srdce, jejích citů, přichází v podobě rozplakání se.

,,Tak mu to budete muset říct, aby to věděl. Nebo mu to napište, vložte do obálky a podejte beze slov, když na jiný způsob zatím nemáte dost síly. Ale sdělte mu to, i kdybyste mu takovou obálku měla dávat pokaždé, když se objeví doma“.

Hledejme odpověď vždy ve svém srdci, to nám odpoví pravdivě, neboli láskyplně. Nezapomeňte, jen Láska nestačí, za Lásku je třeba se postavit, a k tomu přidávat vlastní zdravou sebedůvěru.

„Obálku se sdělením, že chcete, aby se k vám vrátil, mu budete muset dát sama. Já vám ale mohu pomoci jak najít sama sebe.“