Dospělý syn

Mám dnes již dospělého syna, ale žili jsme spolu sami od jeho 13 let ve společné domácnosti. Otec se o něj nezajímal a tak ,,tíha výchovy“ spočívala na mne. Když jsem si nevěděla s něčím rady, nebo si nebyla jistá, tak se tento způsob jakým postupuji s klienty osvědčil i v mém soukromém životě a to i ve vztahu mezi mnou a mým synem. Já se nalaďuji na něj a on na mne a tak vylaďujeme vztah matka a syn, abychom viděli zdali vše co se mezi námi odehrává je v pořádku a zda jsme zároveň oba sami sebou. Je to pro mne velká pomoc a podpora při ,,výchově“ s  možností předávání zkušeností svému synovi. Sdělení, které ,,vidím”, oba ctíme a respektujeme a tím jsme se vždy vyhnuli větším  problémům. Pokud nějaké přijdou, tak je řešíme touto cestou, vzájemného sdílení.

Situaci, kterou nyní popíši zkusme neposuzovat a záhy máme možnost uvědomit si, že pokud hned neztratíme pevnou půdu pod nohama a v klidu vyčkáme, jak se celá situace může láskyplně proměnit v něco moudrého a respektujícího.

Syn leží celý víkend v obýváku což běžně nedělá, pokud není nemocný. Je mrzutý, nepříjemný, protivný. Ptám se, co mu je, jak se cítí, ale nic neříkající odpověď je velmi nevrlá. Navrhuji, že se na to ,,podíváme“.

Terapie vhledu začíná, nalaďuji se na Matku (sebe samu) i na Syna. On mi má sdělovat jak mne vnímá.

Zlostně, vztekle, nenávistně, vyčítavě i nešťastně mi říká svojí pravdu :

,, Jseš jako ta SVÍZEL!”  ,,Jseš jako to TRNÍ!”  ,,Jseš jako ta ZMIJE!” ,,Jseš jako ta SVINĚ!” ,,Ještě mi tam běží přes cestu KRÁLÍK !” ….. ,,A taky UŽ TI TAK NEVĚŘÍM jako dřív.“

Chvilku vše nechávám, nic neposuzuji, nehodnotím, jen pokynu, že nyní jsem na řadě já a sděluji mu v energii  PRAVÉ MATKY (ta, která nesoudí sebe, ani druhé, je trpělivá, moudrá, pravdivá a tím milující):

,,Ano, nechávám ti SVÍZELNÉ situace, ale jen takové, které ti omotají nohy tak, že se z nich ještě můžeš dostat.”

,,Ano, nechávám, aby tě v životě i TRNÍ zranilo, neboť životní cesta je trnitá. Když jsme však na trny a zranění zvyklí, tak nás pak nikdy nezraní natolik, abychom zranění podlehli.”

,,Ano, jsem jako ZMIJE jedovatá, neboť v některých situacích můžeš od druhých dostat takovou dávku jedu, že pokud na něj nebudeš mít protilátky, tak jim snadno podlehneš.”

,,A že ti přes cestu přeběhne KRÁLÍČEK ( kamarád, kterého můj syn nemusí), tak ten Tě na životě rozhodně neohrozí.”

,,Ano, jsem jako ta SVINĚ, neboť jsou i lidé, kteří takoví jsou. Jak bys je mohl rozpoznat, jak by jsi si na ně mohl dát pozor, když nebudeš mít zkušenost.”

,,A to že UŽ MI TAK NEVĚŘÍŠ, je jenom dobře, protože to znamená, že už začínáš  věřit sám sobě.“

Sezení je skončeno, můj syn se ,,rovná“ nabírá dech i energii, tatam je jeho naštvání, špatná nálada, nedůvěra. Vyskočí se slovy: ,,mami ty jsi opravdová čarodějka, obejme mne a dá mi pusu. A tak máme zase na čas vystaráno, než něco přijde k řešení. Ale takový je život. Důležité je se nezaleknout a hned nesoudit to co nám řeknou druzí, nebo naše děti. Mají PRAVDU, jen jí správně pochopit a proměnit v moudrost.